Motto:
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přec bych chtěl tu, matko, s tebou věčně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však ty jsi moje vlast, má vlast, má věčná matka.

My, co máme čas, jsme se nalodili ve středu v deset rovnou ze Šalandy a dorazili do Žďáru tak akorát k obědu u Süssů na náměstí. A co jsme ještě dělali, zatímco odpolední sekce jela, pila, jela a pila? Předně jsme navštívili pivovar Revolta, který ze všech stran vypadá jako zřícenina, ale uvnitř je útulno a 8Evženů. A taky jsme dohledali nenápadného muže se síťovkou, zatímco další spatřené sochařské kreace už byly nepřehlédnutelné. Charlie a další z toho spolku Hraniční kámen, ukazatel Dařbucha na větrném Dářku a Hrochy před naším ubytováním. A to jsme ještě museli na zahradní železnici zdokumentovat pro Chvala dědu coby bagristu. Sen šíleného Olšiaka se zhmotnil v interiéru hotelu U Hrocha. Ale co, švédské stoly ve stínu pagod byly nakonec docela dobrý.
Ráno jsme po pár kilákách dobyli pramen Svratky a po čtvrteční chvilce poezie mohla být expedice Roz-Raz-il slavnostně odstartována. Vzhůru dolů k dalšímu prameni Svratky, ke Stříbrné studánce - sice je to fake, ale zase je fotogeničtější. Pak už jsme podle Svratky kličkovali z Moravy do Čech a zpátky. Oběd U Berušky, pivo se Slavíčkem a dalšími mazaly U Šillerů. Nad Krásným jsme se rozdělili na Drsoně, kteří se v pohodě prošli po kládě, zatímco my Jasoňové jsme stoupali a stoupali, abychom mohli šíleně sjíždět. V Jimramově u Broučka a větrníků vše zhodnoceno. V kulisách zříceniny Dalečína prožíval loupeživý rytíř Tumlíř tak působivě svou roli, že přitom Leoš ztratil klíče. Pak už vládl Vír - jezero, hráz, Vírský mlýnek, kde nám cvičenec předvedl trhavé výmyky a kemp Na Kopci. Přivítali nás Holanďané s jedinou naučenou českou větou: "Není problém" - a měli pravdu. Večeře, pivo, chatičky, deky navíc, snídaně.
Až do Perštejna dobrý - pořád pohodlně po asfaltu dolů. Pak výšvih na hrad, státní, třetí nejnavštěvovanější. Ale do hradní hospody nasadili jednu, jedinou číšnici. Zběžná prohlídka hradu a oběd se tím protáhly na tři hodiny. A tak pivovar V Doubravníku ostrouhal - jen jedno pivo, stejně jako pivo Květnice ve Sklepě v Tišnově, o klášteru Porta Coeli ani nemluvě (pět minut). Čekala nás totiž závěrečná lahůdka - výjezd přes hřeben do Hálova mlýna. Co jsme všechno za den sjeli dolů, jsme museli vystoupat a ještě něco navrch. Dojeli jsme téměř s odchodem kuchaře, ale přeřízek jsme dostali a dokonce nás později zahltili i pivem.
Po snídani s PZtky, které švédské stoly luxovaly dokonaleji než Elektrolux, jsme vyrazili na další hrad Veveří. Hrad velice příjemný, rozlehlý, rychlá piva i rychlé jídlo, pokud sis nezvolil steaky. Drsoni vyrazili po druhém břehu, my jsme využili dobrodiní lodě. Závody na Prýglu a intezívní píchání způsobily, že jsme prohlídku Brna zredukovali na návštěvu u Nezvalů - ještě že Jarmila umí Rozrazil na břehu Svratky zpaměti - pamětní deska byla téměř nečitelná. Pak už jsme prosvištěli Brnem a prohlédli si jen jeho panorama z komínu Komec. Závěrečná rovina zpestřena téměř marným voláním do místa posledního noclehu v Rajhradu. Ale vše dobře dopadlo, spali jsme mezi kytkami, hlídáni psem a večeřeli v Kině mezi transvestity (naštěstí odděleni vstupným).
V neděli jsme poprvé na expedici posnídali ze zásob Tesca a Sedláčků a vyrazili přes Réhradice do Židlochovic. Cimrmani se mýlili, bard Petr Bezruč si nevydělával na důl, ale přímo na zámek. V Nosislavi ranní pivo ve stínu vína a Černé Hory a pak už střídavě podle sklípků a Svratky do Pouzdřan, kde oběd. Poslední kiláčky divočinou podle Svratky a už jsou tu Novomlýnské nádrže a vrcholové foto. Ano, tady pod hladinou se vlévá Svratka do Dyje. Teď už nás čeká jen cesta na vlak. Tříkilometrová cesta přes hráz, Dolní Věstonice a foto s Venuší (s asi dvacetkrát zvětšenými vnadami), archeopark Pavlov, z něhož jsme nejvíce využili záchodky po dalším píchání (duše), příjemné čekání ve Staré hospodě v Bulharech na opraváře. Lednici jsme jen štrejchli a hned se vnořili do lužních lesů. A když jsme se vynořili - stál přímo proti nám pivovar Břeclav. Střídavě jsme dopíjeli sudy s Podlužanem, Kancem, Summer Alem, ale vždycky zase něco píchli. Naposled zaznělo Hip, hip Roz-Raz-il a přesunuli jsme se k vlaku. Kvůli kolům jsme byli rozstrkáni po různých vagónech, poslední si pamatuju, když nás přišli navštívit tři králové s třemi kradenými půllitry. Dobro dojeli.
Celý článek k Expedici Svratka »