| PRAŽSKÁ POTRUBNÍ POŠTA |
 Z historie potrubní pošty Potrubní pošta, tak jak to už u většiny vynálezů bývá, vznikla docela náhodou. V 18. století chtěl vynálezce Denis Papin přenášet energii pomocí stlačeného vzduchu. Zjistil však, že stlačeným vzduchem je za určitých okolností možné dopravovat i předměty. Stačí ktomu jen velmi jednoduché podmínky: potrubí, vhodně konstruované pouzdro a kompresor k vytváření tlakových poměrů. A tak mohla být již v roce 1853 v Londýně uvedena do provozu vůbec první linka pneumatické pošty. 
V roce 1887 byla postavena pneumatická pošta i v Praze. Pevná
Iinka spojovala Hlavní poštu v Jindřišské ulici 5 poštovním úřadem
na Malém Městě (v domě u Rottů), později byla prodloužena až na
Pražský Hrad. Trať v délce 5 263 metrů sloužila ze začátku jen
pro služební účely, a teprve od 4. března 1899 se touto cestou
začaly přijímat i telegramy a listovní zásilky pro veřejnost.
Dnešní rozvětvená městská síť potrubní pošty se budovala v Ietech 1927 až 1932. Je posta- vena systémem ústředny ajednotlivých spojů ve hvězdicovém uspořádání. Má dvě části: spo- je mezi poštovními úřady a účastnické spoje. Celková délka potrubí je cca 55 km. Z technického hlediska je zajímavé. že potrubí prochází i třemi pražskými mosty (Legií, Mánesovým a Hlávkovým) a jinak je skryto přibližně jeden metr pod úrovní městského terénu. Pro širší veřejnost přestala potrubní pošta sloužit v roce 1945. Tehdy zmizely z ulic i červenomodré schránky, do kterých se vhazovaly zásilky určené pro tento druh přepravy. 
Jak potrubní pošta vlastně funguje? Pouzdra se zásilkami se v potrubí pohybují r na principu vysavače. Strojovny plné silných mychadel ženou vzduch do potrubí nebo naopak vzduch z potrubí vyčerpávají. Na straně odesílatele je proto instalována jen koncová stanice pro odesílání nebo přijem pouzder, další dmychadla už nejsou nutná. Ocelové roury, ve kterých se pouzdra pohybují, mají vnitřní průměr 65 mm. Hliníkové pouzdro má vnější průměr 57 mm a celkovou délku cca 300 mm. Těsnicí kroužky na pouzdrech zabraňují úniku vzduchu kolem pouzdra při jeho pohybu v potrubí. Pracovní tlak vzduchu pro posílání pouzder je 0.4 až 0.6 atrnosféry. Působením tlaku nebo podtlaku se cca 3.5 kg těžké pouzdro může pohybovat rychlostí až 36 km za hodinu. Pokud v potrubí uvízne, je vyprošťováno pomocí těžšího pouzdra pod větším tlakem, které potrubí opět uvolní. Pokud se ani to, nezdaří, nezbývá než potrubí vykopat, rozříznout a vyčistit. Do pouzdra lze vložit telegramy, zprávy, dopisy, fotografie, a!e i drobné konstrukční vzorky. Rychlost je také možné regulovat podle cítlivosti zásilek. 
Potrubní pošta v 21. století O pražský potrubní skvost pečuje ČESKÝ TELECOM, a.s. I kdyžjde o finančně náročný projekt, organizace se snaží zachovat tuto národní technickou památku i pro da!ší generace. Ještě v 90. letech 20. století procházelo potrubní poštou měsíčně osm až devět tisíc pouzder s telegramy a Iistovními zásilkami. Poplatek za provoz potrubní pošty se platil podobně jako u telefonní Iinky (pevný měsíční poplatek za pronájem koncového zařízení a poplatek za každé poslané pouzdro). Důvody, proč potrubní pošta přežila i digitální věk, jsou dva: rychlost a přesnost. Zatímco dnešní technické komunikační prostředky jako e-mail nebo fax přenášejí informace vždy zprostředkovaně a občas i zkresleně, potrubní pošta umožňuje pracovat bez zkreslení a s originálem v reálném čase. V rychlosti fyzické přepravy navíc předstihne i každou kurýrní službu, vždyť například doručení zásilky z ústředny v Jindřišské ulici na Pražský Hrad trvalo pouze osm minut. 
Ničivé záplavy v roce 2002 se bohužel, zle podepsaly i na potrubní
poště. Zcela bylo zatopeno 5 z 11 podzemních strojoven a značná
délka potrubí. Opravy jsou hotovy asi ze 70 %. Věřme, že i nayzdory tomu se na potrubní poštu hned tak nezapomene, a že i v době internetu a bezdrátového přenosu dat zde zůstane jako krásná vzpomínka na dobu, kdy pod ulicemi Prahy svištěly vysokou rychlostí pouzdra plná naši historie. |