Skotsko
Skotsko je asi nejznámější samostatně neexistující
země na světě. Ve staleté snaze o samostatnost sice Skotsko prohrálo,
ale v úsilí o zviditelnění se skotským horalům dařilo mnohem lépe
než velmocným. Skotsko se může pochlubit výhradním vývozem nápoje,
bez kterého si nelze představit žádný bar či restauraci. Chodí snad
ještě někde jinde mužové v sukni a má některá jiná země více "shocking"
národní kroj? A je na světě druhá tak oblíbená prehi-storická obluda
jako je ta z jezera Loch Ness?
A to nemluvím o skotském střiku, skotských anekdotách,
skotských lordech, skotských dudácích a skotských legendách o Highlanderech.
Skotsko se rozkládá v severní části Velké Británie
na 78 762 km2 (včetně souostroví Shetlandy, Orkneje a Hebridy).
V roce 1956 bylo Skotsko územně rozděleno na 34 historických hrabství.
Ve Skotsku žije 5 milionů obyvatel, další početné skupiny Skotů
(0,7 mil.) žijí v USA, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandě. Většina
věřících jsou protestanti, asi jen 15% katolíci. Spisovným i hovorovým
jazykem je angličtina. Keltskou gaelštinu ovládá jen 70 000 obyvatel.
Symboly Skotska jsou - ve znaku bodlák, národní kroj je kilt s plédem.
Edinburgh je překrásné město, opředené starými bájemi,
proslavené každoročním festivalem du-dáckých souborů a ověnčené
pověstí "Benátek severu". Od roku 1018 byl rezidencí skotských
králů a hlavním městem se stal roku 1437. Městu dominuje veliký
hrad, postavený uprostřed města na kopci. Zapomíná se, že Edinburgh
v minu-losti vždycky byl sídlem vzdělanosti, a to snad ještě více
než Londýn. Dvě hlavní skotské university vychovaly mnoho skotských
intelektuálů, kteří se v osmnáctém století, v době stagnace ostatních
universit, prosadili v mnoha oborech. Přímo v Edinburghu dokonce
vyšlo první vydání přeslavné Britské encyklopedie.
V 1.-5. století obsadili ostrov Římané, ale do Skotska
se nikdy nedostali. Naopak císař Hadrián nechal na hranicích Skotska
postavit proti odbojným skotským horalům hradbu, tzv. "Hadrian's
Wall". Od počátku 6. století vznikala menší kmenová království,
největší byla říše Piktů (Kaledonců) a Dalriadů. Na konci 9. století
byla malá království sjednocena do království Alban. Roku 844 Kenneth
Mac Alpin dobyl i říši Piktů.
Nájezdy Normanů (Norů a Dánů) vytvořily na severním a severozápadním
pobřeží roku 1016 tzv. Orklandskou říši. Od počátku 10. století
bylo hlavním městem Scone, dnešní Perth.
Jindřich II. Plantagenet obsa-dil zemi a roku 1266
získalo Skotsko zpět území ovládané Nory. Angličanům muselo však
stále čelit. Od roku 1603 nastoupil na trůn syn Marie Stuartovny
Jakub VI. (jako anglický James I.).
On i jeho syn Karel I. vládli absolutisticky. Poštvali
proti sobě parlament i šlechtu. Karel I. rozpustil roku 1638 anglický
parlament.
Arcibiskup W. Laud z Cantenbury se roku 1638 pokoušel
omezit nezávislou skotskou prabyste-riánskou církev. Parlament však
"Book of Cannons" odmítl. Rozpory vyústily v občanskou
válku.
Generál O. Cromwell roku 1645 zvítězil a Karel I.
musel utéci do severního Skotska. Roku 1647 Archibald Caobell, markýz
z Argyllu vydal za 400 000 liber Karla I. anglickému parlamentu
a ten dal krále popravit.
18. 1. 1648 Cromwell nad Skoty zvítězil v rozhodující
bitvě u Prestonu (Puritánská revoluce). 13. 2. 1689 vznikla Konstituční
mo-narchie. Parlament povolal na trůn prince Viléma III. Oranžského
a jeho ženu Marii Stu-artovnu. Za vlády Anny Stuartovny roku 1707
zákonem o unii bylo Skotsko definitivně připojeno k Anglii.
27. 4. 1746 se Skotové zatím naposled pokusili o samostatnost.
Avšak Vilém August, bratr Jiřího II., vévoda z Cumberlandu a veli-tel
anglických vojsk porazil v bitvě u Culloden Mooru Skoty, jimž velel
Stuartovec Karel Edward, vnuk krále Jakuba II. Po půl roce bojů
čelilo 4000 vyhladovělých a unavených skotských horalů dvanácti
tisícům vojáků lépe vyzbrojené královské armády. O osudu bitvy rozhodla
hned na počátku dělostřelecká palba. Dělové koule dopadaly do semknutých
řad skotských horalů a proměnily bitevní pole v jatka. Dílo zkázy
dokonala postupující královská pěchota. Před západem slunce leželo
na Cullodenské mokřině přes tisíc pobitých Skotů. S nimi zemřel
i sen o návratu skotského krále na trůn. Princ Charles stačil včas
z bitevní vřavy uniknout a později se tajně dostal zpět do Francie.
Byla to katastrofa pro skotský národ. Během následujících
desetiletí bylo místní obyvatelstvo vyhnáno z půdy, byly mu zakázány
jeho národní zvyky a trvalo velmi dlouho, než se i ekonomicky porobený
národ s tímto obrovským traumatem vyrovnal. Pro skotské horaly byl
Culloden něčím podobným, jako pro Čechy bitva na Bílé Hoře.
Angličané udělali na území Skotska důkladnou čistku. Měla zajistit
Angličanům na sever od jejich hranice jednou pro vždy klid. Deseti-tisíce
Skotů odešli v druhé polovině 18. století za oceán do emigrace.
Potomci a pokračovatelé slavných skotských klanů, ke kterým patří
rody Kameronů, MacDonaldů nebo MacDonellů, osídlovali nové zámořské
kolonie a starali se o jejich rozkvět.
Historie však dokáže být někdy také spra-vedlivá.
Po sedmi stech letech se v prosinci 1996 do lůna zmizelé skotské
státnosti vrátil jeden z nejznámnějších symbolů skotské suve-renity.
Kámen osudu nad kterým byli v minulých stoletích korunováni skotští
králové. Když ho převážel vojenský jeep královskou mílí na Edinburgský
hrad, vracela se do skotského povědomí možná alespoň část těžce
zkoušené a zapomenuté skotské hrdosti a suverenity. Jak ukazuje
právě skotská zkušenost, národ prohrává své dějiny nemá-li nebo
neumí-li se sám postavit za své ideály.
Podle tradice vznikl Řád bodláku (The Most Noble and
Most Ancient Order of the Thistle) již v roce 787 a v roce 1687
ho obnovil král Jakub II. (James II., 1685-1688). Po svržení krále
"slavnou revolucí" načas zanikl, ale byl znovu obnoven
královnou Annou roku 1703. Jde o řád Skotského království, většinou
udělovaný příslušníkům staré skotské šlechty.
Odznakem řádu je smaltovaná postava svatého Ondřeje
v při-rozených barvách, držícího před sebou bílý ondřejský kříž.
Postava je podložena zlatými paprsky. Dekorace je při slavnostním
řádu nošena na zlatém řetězu k řádovému plášti - zelenému s vyšitou
postavou světce, obklopenou heslem řádu "Nemo me impune lacessit"
(nikdo mne neobtěžuje beztrestně) na levé straně. V okrouhlém zeleném
středu je smaltovaný bodlák v přirozené barvě znovu obklopený heslem.
Zelená stuha je nošena jako velkostuha k pravému boku se zavěšeným
odznakem.
Svatý Ondřej je uctíván jako patron Skotska (a také
Ruska). Apoštol, bratr Šimona Petra byl v Řeckém Patrasu ukřižován
na kříži ve tvaru X. Tento kříž, znaný ondřejský (burgundský) je
jeho atributem. Někdy je zobrazován též s provazem nebo sítí.
Druhým anglickým řádem, který se váže historicky ke Skotsku je řád
sv. Patrika. Byl proslulým misionářem (asi 369-461) původem ze Skotska.
V pátém století christianizoval Irsko a stal se jeho patronem.
Skotská vysočina je považována za nejkrášnější a nejúžasnější
na světě. Možná je jihočeská krajina líbeznější, saharská poušť
velkolepější nebo himálajské vrcholky majestátnější, ale žádná jiná
krajina na světě není drsnější. Mezi horskými úbočími a četnými
jezery nevedou cesty. Vesnice tady neexistují. Stavení jsou roztroušena
míle od sebe. Všude jen divoká a krásná žlutozelenohnědá země, která
ještě pamatuje žalostné jízdy anglické armády, která se po celý
den trmácela "kopci a divokými pustinami". Skotští válečníci,
kteří vyrostli v této krajině platili za nesmírně divoké, odvážné
a silné. Prý byli tak skromní, že se spokojili s pytlíkem ovesné
mouky jako jedinou zásobou potravin.
Čarokrásná skotská krajina, plná jezer a divokých
vrcholků zůstala po vyhnání Skotů polozapomenutá a dodnes prakticky
neobydlená. Hory jsou dnes liduprázdné a potkávají se tu jen turisté.
Původní skotské obyvatelstvo žije na severu Skotska, hlavně ve vesnicích
na mořském pobřeží a na březích skotských jezer jako je například
jezero Loch Lomon. Vesnička Loos je často označována za jednu z
nějkrásnějších v celém Skotsku. V dávné minulosti byla spojena se
jménem keltského misionáře Kesoga, který počátkem 6. století šířil
v této oblasti křesťanství. V roce 520 byl upálen a jeho náhrobek
se nachází právě ve zdejším kostele.
V jižní části východního pobřeží leží hrabství Fife,
které je mekkou golfu. Královský a starobylý Zlatý klub v st. Andrew,
založený v roce 1754, má čtyři 18jamková hřiště a není to klub ledajaký,
protože se nachází v městečku, kde byl golf vynalezen.
Tradice krojů je ve Skotsku živější, než u moravských
šohajů. Několikrát za den potkáte gentlemana v sukni, který jde
právě na svatbu, pohřeb nebo jinou společenskou událost. Skotská
sukně zvaná kilt, s plédem, vlněnými podkolenkami a koženou taštičkou
z jezevčí kůže, které se říká "sporrana" a k tomu černé
sako, to je něco jako u nás smoking. Nesmíme zapomenout na kostkovanou
čapku. Pestrobarevná kostkovaná látka zvaná tartan byla třicet pět
let zakázána a právě proto spoluvytvářela dějiny národa.
Výraz "tartan" je odvozen od slov "tiretaine"
a "tiritana", která používali Francouzi a Španělé pro
oznacění barevného vlněného materiálu. Tartany vyráběli místní horalé
a barvili je přírodními a tedy nejsnadněji dostupnými barvami. Tartany
se staly od počátku svébytným průvodcem po Highlands.
Ke konci šestnáctého století byla červenožlutá šafránová
sukně nahrazena "breacem feile" neboli opaskovým plédem.
Ten byl složen ze šesti loktů dvojitého tartanu, poskládaného a
upevněného okolo boků páskem tak, že spodní půle, přichycená na
levém rameni broží, spadala volně dolů jako pléd. Tento šat ponechával
obě ruce volné k práci či boji a navíc jej bylo možno použít jako
přikrývku, která Highladerovi sloužila k přenocování pod širým nebem.
Opaskový pléd byl každodenním oděvem obyčejných členů klanu, kteří
jej nosili za každého počasí. Ovšem šlechtici z Highlands nosili
tuto uniformu a zároveň "malou polní" jen příležitostně,
především na lovech.
"Feile 'beag" neboli malá skotská sukně
se vyvinula ze sukňové části opaskového plédu. Skládá se ze šesti
loktů jednoduchého tartanu, jehož sešité sklady jsou upevněny okolo
boků opaskem. Tato malá sukně - nevolnický háv - byla ekonomicky
atraktivní pro chudší příslušníky klanu, pro které byl opaskový
pléd příliš drahý. A nebo je možné, že tak jak muži odhazovali před
bitvou plédy, vyvinul se kilt jako samostatná součást oděvu, chránící
intimní místa na těle. Dnes kilt představuje symbol Skotska.
Dobou největšího rozkvětu nošení tartanu byl paradoxně vznik parlamentní
Unie v roce 1707, který degradoval Skotsko v podstatě na úroveň
pouhé provincie. Obyvatelé Lowlands, kteří nesouhlasili s Unií,
začali nosit jacobitské a cullodenské tartany jako symbol své politické
příslušnosti. V roce 1713 se Královská společnost střelců (pluk
z Lowlands) stala prvním armádním sborem, který začal tartan nosit
jako uniformu. První pluk Highlanderů začal nosit tartany roku 1729.
Skutečným neštěstím pro klany a jejich typický oděv
byl ale zákon z roku 1747 o zrušení a zakázání oděvů typického pro
Highlands ["ABOLITION AND PROSCRIPTION OF THE HIGHLAND DRESS"]
Říkal: "Žádný muž či chlapec části Velké Británie zvané Skotsko,
který není zaměstnán jako voják královské armády, nesmí nosit oděv
běžně nazývaná jako oděv Highlanderů, philabeg - pléd, kilt - skotská
sukně, trowse - kalhoty a ani ostatní součásti typického oděvu,
ani pouze částečně barevný pléd či něco podobného nesmí být nošen
jako svrchní kabát."
Byl to vlastně pokus vymítit veškeré rysy gaelské
kultury z tváří a duší Skotů. Typická skotská sukně byla a je znakem
odvážného, mužného a udatného skotského bojového ducha.
Trestem za porušení tohoto zákona bylo šestiměsíční
vězení při prvním prohřešku a až sedmileté vyhnanství při druhém
prohřešku. Když byl tento zákon přijat poprvé bylo armádě dovoleno
do tartanu oděné hříšníky na potkání střílet.
Aktivní perzekuce nošení oděvu Highlands prakticky
ustala roku 1760, kdy se britského trůnu ujal král Jiří III. Vrátit
tartan definitivně zpět na mapu Skotska se podařilo až roku 1782,
za vydatné pomoci velkého spisovatele, kterému se přezdívalo "keltský
hlas severu". "Skot" byl nejenom národností, ale
i příjmením. Sir Walter Scott, autor románů Waverley, Iwanhoe a
desítek dalších se narodil v Edinburghu roku 1771. Tento gentleman,
jehož život se soustřeďoval do pojmů psi, koně, recepce a sport,
byl feudálním pánem, ale zároveň i osvíceným mužem, investujícím
do železnic a plynařské společnosti. V duchu své životní filosofie
přetvořil Skotsko k obrazu svému a osobně přesvědčil krále Jiřího
IV., aby navštívil Skotsko (1822) a stal se tak prvním vládnoucím
monarchou, který tak od dob Karla II. učinil. Dále dokonce přesvědčil
krále Jiřího, aby se ukázal na veřejnosti ve skotské sukni a plédu
a předvedl tak venkovské šlechtě, že od ní očekává podobné chování.
Dnes je vzorů tartanu více než tisíc. Jinak tká své
přehozy klan Sinclarů, který se oblékal do kostky červené a zelené
a jinak třeba MacCanziové, kteří kombinovali vždy modrou kostku
se zelenou.
Dalším slavným Skotem narozeným v Edinburghu je spisovatel
Robert Louis Balfour Stevenson (1850 - 1894).
Filozof David Hume (1711 - 1776) se narodil a zemřel
v Edinburghu. Přestože byl klidný člověk, jeho filozofie byla revoluční.
Invernees je opravdový skotský sever, odkud je k polárnímu
kruhu co by kamenem dohodil, kde jsou vidět hory, na kterých sníh
a led nikdy neroztaje. Horám vévodí nejvyšší Ben Nevis (1343m),
který se tyčí jižně od jezera Loch Ness. A sem jezdí tisíce turistů,
aby spatřili jezerní příšeru Lochnesku.
Poprvé se v zasmušilém jezeře objevila už v roce 800,
chceme-li věřit starému životopisu svatého Gila. Pak dlouho, dlouho
nic, až v roce 1934 se objevil v novinách snímek jakési siluety.
Pod snímkem stálo: "Najednou vidím na vodě černý hrb, pak druhý,
třetí, čtvrtý, vtom se vymrštil nad hladinu dlouhý černý krk a maličká
hlava."
K jezeru se vydalo mnoho nadšenců, členové Královské akademie, Americký
ústav pro výzkum prehistorie, dokonce i NASA. Zastánci i odpůrci
existence "Nessie" spolu svedli nejednu bitvu. Dnes zkoumá
jezero nejmodernější sonarová technika. Zatím je potvrzena existence
života ve všech vrstvách tohoto značně hlubokého jezera.
Jezero Loch Ness je dvacet sedm kilometrů dlouhé a tři sta metrů
hluboké. Na mapě se podobá jakési prasklině na hřbetu Skotska. Geograficky
jde skutečně o raritu hodnou místa pobytu lochneské příšery. Když
se v prahorách Severní Amerika odtrhla od Evropy, zůstal za ní oblouk
ostrovů jako Faery, Shetlandy, Orkneje a mimo jiné i kus severního
Skotska. "A jestliže tady přežili aurakárie, podobné stromovým
plavuním, obří sekvoje z druhohor a gigantické rododendrony, proč
by tu příroda nemohla zapomenout jednoho nenápadného plesiosaura?"
zní argument romantických ochránců legendy zvané Nessie. Praktici
se nepřou a vyrábějí suvenýry více či méně vkusné.
Ballantine's Finest je nejprodávanější značkou skotské
whisky nejen u nás, ale i v celé Evropě, její historie sahá do roku
1827, kdy George Ballantine's založil kupecký obchod v Edinburghu.
Je to jedinečná směs nejlepších skotských whisky,
které Skotsko může nabídnout, vytvořená mistrem, jehož dovednosti
a znalosti se odrážejí v každé láhvi. Jednosladové Whisky z palíren
s sebou přinášejí nenapodobitelnou atmosféru krajů Skotska. Od ostrovů
Orkney na severu přes krásnou oblast Speyside a Glenlivet, až po
ostrov Islay na západě. Každý slad má svoji osobitou jemnost a odlišný
charakter, vytvořený z pramenité vody, bohatého sladového ječmene
a jedinečné kvality každé pálící nádoby. Jsou vyráběny z kanadských
dubů. Více než 40 vynikajících jednosladových Whisky je sladěno
v nezaměnitelné jemnosti a bohatosti chuti přinášející tóny jemné
vanilky a mírně nasládlé aróma Ballantine's Finest.
Ballantine's Gold Seal Special Reserve se vyznačuje plnou komplexní
chutí s nádechem medu a dubového dřeva a vůní po sherry, kterou
vysoce ocení každý znalec whisky.
Neměnná velkolepost skotských jezer a hor je tím,
co vepisuje do charakteru Skotů tak důležitý smysl pro význam a
hodnotu času. Ať je již Skot vědec, voják, básník nebo třeba výrobce
destilátů, nemá ve zvyku znásilňovat čas a urychlovat přirozený
vývoj věcí. Odměnu za trpělivost pak sklízí ve formě mimořádné kvality
všeho, co vzejde z jeho rukou. Pro tento národní zvyk není nic charakterističtějšího,
nic lahodnějšího, než velmi stará skotská whisky, Ballantine's 21
Yers Old, inspirovaná směsí vzácných velmi starých sladů. Diskrétně
elegantní láhev, zhotovená z porcelánu ve vyhlášené dílně Wade.
Výsledný umělecký dojem z obsahu podtrhuje.
Teacher's je třetí nejprodávanější skotská whisky
ve Velké Británii. Je charakteristická svou bohatou vůní, výraznou
chutí a barvou s pozoruhodnou jemností. Tyto vlastnosti získává
Teacher's z jednosladových whisky Ardmore a Glendronach, které tvoří
její srdce. Jako jediná skotská garantuje nejméně 45% obsah jednosladových
whisky.
Teacher's má dlouholetou tradici. Jejím otcem byl
William Teacher, který začal svou dráhu v koloniálu tchýně a v roce
1830 založil společnost, kterou rozvi-nuli jeho synové, kteří přešli
na výrobu míchané whisky.
Laphroaig je jedna z unikátních jednosladových whisky,
pocházející z ostrova Islay v západním Skotsku, který je domovským
místem nejtypičtějších skotských whisky. Díky plné, nasládlé chuti
s nádechem kouře, rašeliny a mořských řas je Laphroaig neza-pomenutelná
whisky pro znalce.
Palírna Laphroaig (keltsky krásné údolí v širokém
zálivu) je jedna z mála, kde se dosud suší slad z ječmene v kouři
rašeliny pocházející z ostrova, což dodává této whisky jedinečnou
kouřovou chuť. Čerstvá voda, též čerpaná z rašelinné půdy, ještě
tuto chuť umocňuje.
Laphroaig je jediná jedno-sladová whisky, která obdržela
cenu Royal Coat of Arms od Prince Charlese a mnohá další ocenění,
včetně zlaté medaile meziná-rodního časopisu International Wine
and Spirits a patří zároveň mezi nejprodávanější na světě ve své
kategorii. Laphroaig je výborná, je-li podávána ve sklence na koňak
nebo v nízké sklenici na whisky s trochou vody a bez ledu.
Long John, Old Smuggler, MacNair's pochází z palírny
v Inverlochy, která byla založena v roce 1825 Johnem MacDonaldem.
Long John patří dnes mezi nejznámější v Evropě, hlavně ve Francii.
Historie skotské whisky Old Smuggler sahá až do roku
1835, kdy její zakladatelé James a George Stoddartovi začali míchat
svou unikátní whisky. Old Smuggler je míchán z mnoha whisky včetně
některých známých sladových whisky. Charakteristická reprezentativní
láhev pro Long Smuggler (starý pašerák) je ve tvaru zvoncovité lucerny,
kterou pašeráci používali.
Harvey MacNair, s tajemstvím a romantikou zahaleného
rodu Macnairů, založil v roce 1837 rodinnou palírnu. Všechny přísady
whisky byly míchány v dokonalém poměru. Tak vznikla ušlechtilá whisky
vyznačující se jemností a skvělou chutí.
Drambuie je skotský whiskový likér vysoké kvality vyráběný z prvotřídních,
minimálně patnáctiletých whisky, medu pocházejícího ze Skotských
vřesovišť a unikátního extraktu z více jak dvou set druhů bylin
a koření podle receptury s více jak dvousetletou tradicí. Tato receptura
je držena v přísné tajnosti rodinou MacKinnonů od roku 1745, kdy
ji obržela od prince Charlese Edwarda za svou oddanost při záchraně
jeho života.
Delikátní chuť tohoto likéru snad nejlépe charakterizuje keltské
označení jež dalo Drambuie jméno "An Dram Buidheach",
což v překladu znamená "nápoj, který uspokojí". A tento
likér skutečně uspokojí, dnes stejně tak jako před 250 lety. Je
skvělý s trochou ledu, či v kávě se smetanou, ale i v koktejlu Rasty
Nail (rezavý hřebík) míchaný v poměru jedna ku jedné s kvalitní
skotskou whisky.
Některé další skotské whisky se nazývají: Glen Clova,
100 Pipers, Claymore, Crawford***, Whyte Mackay, Haig, Bells, Famous
Grouse, Pure Malt Whisky, J B Rare.
Toto jsou jen malé útržky ze skotské historie. Nechť
jsou vám zábavou i motivací v předbálovém období a všechny Vás i
Vaše kamarády srdečně zvu na bál jez zove SKOTSKÝ. Odbyde se v paláci
"Domovina", v poslední pracovní den týdne, v jedenáctém
dni mesíce dubence Léta Páne MCMXCVII
K poslechu a tanci hrají seskupence "ASONANCE" a "SUNSHINE".
O spestrení vecera se podelí predtancení, tombola a stánek s puvabnými
hosteskami a skotskou whisky.
Cena vstupenky v predprodeji: 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 30 za kupon
- korun. V den konáni: 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 30 kupon -
korun.
JaVor |