PAMĚŤ   T14

26. bál TAKu - "Skotský"
11.4.1997
ředitelka Jana Vorlová + T14
hrála Asonance

Skotsko
   
Skotsko je asi nejznámější samostatně neexistující země na světě. Ve staleté snaze o samostatnost sice Skotsko prohrálo, ale v úsilí o zviditelnění se skotským horalům dařilo mnohem lépe než velmocným. Skotsko se může pochlubit výhradním vývozem nápoje, bez kterého si nelze představit žádný bar či restauraci. Chodí snad ještě někde jinde mužové v sukni a má některá jiná země více "shocking" národní kroj? A je na světě druhá tak oblíbená prehi-storická obluda jako je ta z jezera Loch Ness?
    A to nemluvím o skotském střiku, skotských anekdotách, skotských lordech, skotských dudácích a skotských legendách o Highlanderech.
    Skotsko se rozkládá v severní části Velké Británie na 78 762 km2 (včetně souostroví Shetlandy, Orkneje a Hebridy). V roce 1956 bylo Skotsko územně rozděleno na 34 historických hrabství. Ve Skotsku žije 5 milionů obyvatel, další početné skupiny Skotů (0,7 mil.) žijí v USA, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandě. Většina věřících jsou protestanti, asi jen 15% katolíci. Spisovným i hovorovým jazykem je angličtina. Keltskou gaelštinu ovládá jen 70 000 obyvatel. Symboly Skotska jsou - ve znaku bodlák, národní kroj je kilt s plédem.
    Edinburgh je překrásné město, opředené starými bájemi, proslavené každoročním festivalem du-dáckých souborů a ověnčené pověstí "Benátek severu". Od roku 1018 byl rezidencí skotských králů a hlavním městem se stal roku 1437. Městu dominuje veliký hrad, postavený uprostřed města na kopci. Zapomíná se, že Edinburgh v minu-losti vždycky byl sídlem vzdělanosti, a to snad ještě více než Londýn. Dvě hlavní skotské university vychovaly mnoho skotských intelektuálů, kteří se v osmnáctém století, v době stagnace ostatních universit, prosadili v mnoha oborech. Přímo v Edinburghu dokonce vyšlo první vydání přeslavné Britské encyklopedie.
    V 1.-5. století obsadili ostrov Římané, ale do Skotska se nikdy nedostali. Naopak císař Hadrián nechal na hranicích Skotska postavit proti odbojným skotským horalům hradbu, tzv. "Hadrian's Wall". Od počátku 6. století vznikala menší kmenová království, největší byla říše Piktů (Kaledonců) a Dalriadů. Na konci 9. století byla malá království sjednocena do království Alban. Roku 844 Kenneth Mac Alpin dobyl i říši Piktů.
Nájezdy Normanů (Norů a Dánů) vytvořily na severním a severozápadním pobřeží roku 1016 tzv. Orklandskou říši. Od počátku 10. století bylo hlavním městem Scone, dnešní Perth.
    Jindřich II. Plantagenet obsa-dil zemi a roku 1266 získalo Skotsko zpět území ovládané Nory. Angličanům muselo však stále čelit. Od roku 1603 nastoupil na trůn syn Marie Stuartovny Jakub VI. (jako anglický James I.).
    On i jeho syn Karel I. vládli absolutisticky. Poštvali proti sobě parlament i šlechtu. Karel I. rozpustil roku 1638 anglický parlament.
    Arcibiskup W. Laud z Cantenbury se roku 1638 pokoušel omezit nezávislou skotskou prabyste-riánskou církev. Parlament však "Book of Cannons" odmítl. Rozpory vyústily v občanskou válku.
    Generál O. Cromwell roku 1645 zvítězil a Karel I. musel utéci do severního Skotska. Roku 1647 Archibald Caobell, markýz z Argyllu vydal za 400 000 liber Karla I. anglickému parlamentu a ten dal krále popravit.
    18. 1. 1648 Cromwell nad Skoty zvítězil v rozhodující bitvě u Prestonu (Puritánská revoluce). 13. 2. 1689 vznikla Konstituční mo-narchie. Parlament povolal na trůn prince Viléma III. Oranžského a jeho ženu Marii Stu-artovnu. Za vlády Anny Stuartovny roku 1707 zákonem o unii bylo Skotsko definitivně připojeno k Anglii.
    27. 4. 1746 se Skotové zatím naposled pokusili o samostatnost. Avšak Vilém August, bratr Jiřího II., vévoda z Cumberlandu a veli-tel anglických vojsk porazil v bitvě u Culloden Mooru Skoty, jimž velel Stuartovec Karel Edward, vnuk krále Jakuba II. Po půl roce bojů čelilo 4000 vyhladovělých a unavených skotských horalů dvanácti tisícům vojáků lépe vyzbrojené královské armády. O osudu bitvy rozhodla hned na počátku dělostřelecká palba. Dělové koule dopadaly do semknutých řad skotských horalů a proměnily bitevní pole v jatka. Dílo zkázy dokonala postupující královská pěchota. Před západem slunce leželo na Cullodenské mokřině přes tisíc pobitých Skotů. S nimi zemřel i sen o návratu skotského krále na trůn. Princ Charles stačil včas z bitevní vřavy uniknout a později se tajně dostal zpět do Francie.
    Byla to katastrofa pro skotský národ. Během následujících desetiletí bylo místní obyvatelstvo vyhnáno z půdy, byly mu zakázány jeho národní zvyky a trvalo velmi dlouho, než se i ekonomicky porobený národ s tímto obrovským traumatem vyrovnal. Pro skotské horaly byl Culloden něčím podobným, jako pro Čechy bitva na Bílé Hoře.
Angličané udělali na území Skotska důkladnou čistku. Měla zajistit Angličanům na sever od jejich hranice jednou pro vždy klid. Deseti-tisíce Skotů odešli v druhé polovině 18. století za oceán do emigrace. Potomci a pokračovatelé slavných skotských klanů, ke kterým patří rody Kameronů, MacDonaldů nebo MacDonellů, osídlovali nové zámořské kolonie a starali se o jejich rozkvět.
    Historie však dokáže být někdy také spra-vedlivá. Po sedmi stech letech se v prosinci 1996 do lůna zmizelé skotské státnosti vrátil jeden z nejznámnějších symbolů skotské suve-renity. Kámen osudu nad kterým byli v minulých stoletích korunováni skotští králové. Když ho převážel vojenský jeep královskou mílí na Edinburgský hrad, vracela se do skotského povědomí možná alespoň část těžce zkoušené a zapomenuté skotské hrdosti a suverenity. Jak ukazuje právě skotská zkušenost, národ prohrává své dějiny nemá-li nebo neumí-li se sám postavit za své ideály.
    Podle tradice vznikl Řád bodláku (The Most Noble and Most Ancient Order of the Thistle) již v roce 787 a v roce 1687 ho obnovil král Jakub II. (James II., 1685-1688). Po svržení krále "slavnou revolucí" načas zanikl, ale byl znovu obnoven královnou Annou roku 1703. Jde o řád Skotského království, většinou udělovaný příslušníkům staré skotské šlechty.
    Odznakem řádu je smaltovaná postava svatého Ondřeje v při-rozených barvách, držícího před sebou bílý ondřejský kříž. Postava je podložena zlatými paprsky. Dekorace je při slavnostním řádu nošena na zlatém řetězu k řádovému plášti - zelenému s vyšitou postavou světce, obklopenou heslem řádu "Nemo me impune lacessit" (nikdo mne neobtěžuje beztrestně) na levé straně. V okrouhlém zeleném středu je smaltovaný bodlák v přirozené barvě znovu obklopený heslem. Zelená stuha je nošena jako velkostuha k pravému boku se zavěšeným odznakem.
    Svatý Ondřej je uctíván jako patron Skotska (a také Ruska). Apoštol, bratr Šimona Petra byl v Řeckém Patrasu ukřižován na kříži ve tvaru X. Tento kříž, znaný ondřejský (burgundský) je jeho atributem. Někdy je zobrazován též s provazem nebo sítí.
Druhým anglickým řádem, který se váže historicky ke Skotsku je řád sv. Patrika. Byl proslulým misionářem (asi 369-461) původem ze Skotska. V pátém století christianizoval Irsko a stal se jeho patronem.
    Skotská vysočina je považována za nejkrášnější a nejúžasnější na světě. Možná je jihočeská krajina líbeznější, saharská poušť velkolepější nebo himálajské vrcholky majestátnější, ale žádná jiná krajina na světě není drsnější. Mezi horskými úbočími a četnými jezery nevedou cesty. Vesnice tady neexistují. Stavení jsou roztroušena míle od sebe. Všude jen divoká a krásná žlutozelenohnědá země, která ještě pamatuje žalostné jízdy anglické armády, která se po celý den trmácela "kopci a divokými pustinami". Skotští válečníci, kteří vyrostli v této krajině platili za nesmírně divoké, odvážné a silné. Prý byli tak skromní, že se spokojili s pytlíkem ovesné mouky jako jedinou zásobou potravin.
    Čarokrásná skotská krajina, plná jezer a divokých vrcholků zůstala po vyhnání Skotů polozapomenutá a dodnes prakticky neobydlená. Hory jsou dnes liduprázdné a potkávají se tu jen turisté. Původní skotské obyvatelstvo žije na severu Skotska, hlavně ve vesnicích na mořském pobřeží a na březích skotských jezer jako je například jezero Loch Lomon. Vesnička Loos je často označována za jednu z nějkrásnějších v celém Skotsku. V dávné minulosti byla spojena se jménem keltského misionáře Kesoga, který počátkem 6. století šířil v této oblasti křesťanství. V roce 520 byl upálen a jeho náhrobek se nachází právě ve zdejším kostele.
    V jižní části východního pobřeží leží hrabství Fife, které je mekkou golfu. Královský a starobylý Zlatý klub v st. Andrew, založený v roce 1754, má čtyři 18jamková hřiště a není to klub ledajaký, protože se nachází v městečku, kde byl golf vynalezen.
    Tradice krojů je ve Skotsku živější, než u moravských šohajů. Několikrát za den potkáte gentlemana v sukni, který jde právě na svatbu, pohřeb nebo jinou společenskou událost. Skotská sukně zvaná kilt, s plédem, vlněnými podkolenkami a koženou taštičkou z jezevčí kůže, které se říká "sporrana" a k tomu černé sako, to je něco jako u nás smoking. Nesmíme zapomenout na kostkovanou čapku. Pestrobarevná kostkovaná látka zvaná tartan byla třicet pět let zakázána a právě proto spoluvytvářela dějiny národa.
    Výraz "tartan" je odvozen od slov "tiretaine" a "tiritana", která používali Francouzi a Španělé pro oznacění barevného vlněného materiálu. Tartany vyráběli místní horalé a barvili je přírodními a tedy nejsnadněji dostupnými barvami. Tartany se staly od počátku svébytným průvodcem po Highlands.
    Ke konci šestnáctého století byla červenožlutá šafránová sukně nahrazena "breacem feile" neboli opaskovým plédem. Ten byl složen ze šesti loktů dvojitého tartanu, poskládaného a upevněného okolo boků páskem tak, že spodní půle, přichycená na levém rameni broží, spadala volně dolů jako pléd. Tento šat ponechával obě ruce volné k práci či boji a navíc jej bylo možno použít jako přikrývku, která Highladerovi sloužila k přenocování pod širým nebem. Opaskový pléd byl každodenním oděvem obyčejných členů klanu, kteří jej nosili za každého počasí. Ovšem šlechtici z Highlands nosili tuto uniformu a zároveň "malou polní" jen příležitostně, především na lovech.
    "Feile 'beag" neboli malá skotská sukně se vyvinula ze sukňové části opaskového plédu. Skládá se ze šesti loktů jednoduchého tartanu, jehož sešité sklady jsou upevněny okolo boků opaskem. Tato malá sukně - nevolnický háv - byla ekonomicky atraktivní pro chudší příslušníky klanu, pro které byl opaskový pléd příliš drahý. A nebo je možné, že tak jak muži odhazovali před bitvou plédy, vyvinul se kilt jako samostatná součást oděvu, chránící intimní místa na těle. Dnes kilt představuje symbol Skotska.
Dobou největšího rozkvětu nošení tartanu byl paradoxně vznik parlamentní Unie v roce 1707, který degradoval Skotsko v podstatě na úroveň pouhé provincie. Obyvatelé Lowlands, kteří nesouhlasili s Unií, začali nosit jacobitské a cullodenské tartany jako symbol své politické příslušnosti. V roce 1713 se Královská společnost střelců (pluk z Lowlands) stala prvním armádním sborem, který začal tartan nosit jako uniformu. První pluk Highlanderů začal nosit tartany roku 1729.
    Skutečným neštěstím pro klany a jejich typický oděv byl ale zákon z roku 1747 o zrušení a zakázání oděvů typického pro Highlands ["ABOLITION AND PROSCRIPTION OF THE HIGHLAND DRESS"] Říkal: "Žádný muž či chlapec části Velké Británie zvané Skotsko, který není zaměstnán jako voják královské armády, nesmí nosit oděv běžně nazývaná jako oděv Highlanderů, philabeg - pléd, kilt - skotská sukně, trowse - kalhoty a ani ostatní součásti typického oděvu, ani pouze částečně barevný pléd či něco podobného nesmí být nošen jako svrchní kabát."
    Byl to vlastně pokus vymítit veškeré rysy gaelské kultury z tváří a duší Skotů. Typická skotská sukně byla a je znakem odvážného, mužného a udatného skotského bojového ducha.
    Trestem za porušení tohoto zákona bylo šestiměsíční vězení při prvním prohřešku a až sedmileté vyhnanství při druhém prohřešku. Když byl tento zákon přijat poprvé bylo armádě dovoleno do tartanu oděné hříšníky na potkání střílet.
    Aktivní perzekuce nošení oděvu Highlands prakticky ustala roku 1760, kdy se britského trůnu ujal král Jiří III. Vrátit tartan definitivně zpět na mapu Skotska se podařilo až roku 1782, za vydatné pomoci velkého spisovatele, kterému se přezdívalo "keltský hlas severu". "Skot" byl nejenom národností, ale i příjmením. Sir Walter Scott, autor románů Waverley, Iwanhoe a desítek dalších se narodil v Edinburghu roku 1771. Tento gentleman, jehož život se soustřeďoval do pojmů psi, koně, recepce a sport, byl feudálním pánem, ale zároveň i osvíceným mužem, investujícím do železnic a plynařské společnosti. V duchu své životní filosofie přetvořil Skotsko k obrazu svému a osobně přesvědčil krále Jiřího IV., aby navštívil Skotsko (1822) a stal se tak prvním vládnoucím monarchou, který tak od dob Karla II. učinil. Dále dokonce přesvědčil krále Jiřího, aby se ukázal na veřejnosti ve skotské sukni a plédu a předvedl tak venkovské šlechtě, že od ní očekává podobné chování.
    Dnes je vzorů tartanu více než tisíc. Jinak tká své přehozy klan Sinclarů, který se oblékal do kostky červené a zelené a jinak třeba MacCanziové, kteří kombinovali vždy modrou kostku se zelenou.
    Dalším slavným Skotem narozeným v Edinburghu je spisovatel Robert Louis Balfour Stevenson (1850 - 1894).
    Filozof David Hume (1711 - 1776) se narodil a zemřel v Edinburghu. Přestože byl klidný člověk, jeho filozofie byla revoluční.

    Invernees je opravdový skotský sever, odkud je k polárnímu kruhu co by kamenem dohodil, kde jsou vidět hory, na kterých sníh a led nikdy neroztaje. Horám vévodí nejvyšší Ben Nevis (1343m), který se tyčí jižně od jezera Loch Ness. A sem jezdí tisíce turistů, aby spatřili jezerní příšeru Lochnesku.
    Poprvé se v zasmušilém jezeře objevila už v roce 800, chceme-li věřit starému životopisu svatého Gila. Pak dlouho, dlouho nic, až v roce 1934 se objevil v novinách snímek jakési siluety. Pod snímkem stálo: "Najednou vidím na vodě černý hrb, pak druhý, třetí, čtvrtý, vtom se vymrštil nad hladinu dlouhý černý krk a maličká hlava."
K jezeru se vydalo mnoho nadšenců, členové Královské akademie, Americký ústav pro výzkum prehistorie, dokonce i NASA. Zastánci i odpůrci existence "Nessie" spolu svedli nejednu bitvu. Dnes zkoumá jezero nejmodernější sonarová technika. Zatím je potvrzena existence života ve všech vrstvách tohoto značně hlubokého jezera.
Jezero Loch Ness je dvacet sedm kilometrů dlouhé a tři sta metrů hluboké. Na mapě se podobá jakési prasklině na hřbetu Skotska. Geograficky jde skutečně o raritu hodnou místa pobytu lochneské příšery. Když se v prahorách Severní Amerika odtrhla od Evropy, zůstal za ní oblouk ostrovů jako Faery, Shetlandy, Orkneje a mimo jiné i kus severního Skotska. "A jestliže tady přežili aurakárie, podobné stromovým plavuním, obří sekvoje z druhohor a gigantické rododendrony, proč by tu příroda nemohla zapomenout jednoho nenápadného plesiosaura?" zní argument romantických ochránců legendy zvané Nessie. Praktici se nepřou a vyrábějí suvenýry více či méně vkusné.
    Ballantine's Finest je nejprodávanější značkou skotské whisky nejen u nás, ale i v celé Evropě, její historie sahá do roku 1827, kdy George Ballantine's založil kupecký obchod v Edinburghu.
    Je to jedinečná směs nejlepších skotských whisky, které Skotsko může nabídnout, vytvořená mistrem, jehož dovednosti a znalosti se odrážejí v každé láhvi. Jednosladové Whisky z palíren s sebou přinášejí nenapodobitelnou atmosféru krajů Skotska. Od ostrovů Orkney na severu přes krásnou oblast Speyside a Glenlivet, až po ostrov Islay na západě. Každý slad má svoji osobitou jemnost a odlišný charakter, vytvořený z pramenité vody, bohatého sladového ječmene a jedinečné kvality každé pálící nádoby. Jsou vyráběny z kanadských dubů. Více než 40 vynikajících jednosladových Whisky je sladěno v nezaměnitelné jemnosti a bohatosti chuti přinášející tóny jemné vanilky a mírně nasládlé aróma Ballantine's Finest.
Ballantine's Gold Seal Special Reserve se vyznačuje plnou komplexní chutí s nádechem medu a dubového dřeva a vůní po sherry, kterou vysoce ocení každý znalec whisky.
    Neměnná velkolepost skotských jezer a hor je tím, co vepisuje do charakteru Skotů tak důležitý smysl pro význam a hodnotu času. Ať je již Skot vědec, voják, básník nebo třeba výrobce destilátů, nemá ve zvyku znásilňovat čas a urychlovat přirozený vývoj věcí. Odměnu za trpělivost pak sklízí ve formě mimořádné kvality všeho, co vzejde z jeho rukou. Pro tento národní zvyk není nic charakterističtějšího, nic lahodnějšího, než velmi stará skotská whisky, Ballantine's 21 Yers Old, inspirovaná směsí vzácných velmi starých sladů. Diskrétně elegantní láhev, zhotovená z porcelánu ve vyhlášené dílně Wade. Výsledný umělecký dojem z obsahu podtrhuje.
    Teacher's je třetí nejprodávanější skotská whisky ve Velké Británii. Je charakteristická svou bohatou vůní, výraznou chutí a barvou s pozoruhodnou jemností. Tyto vlastnosti získává Teacher's z jednosladových whisky Ardmore a Glendronach, které tvoří její srdce. Jako jediná skotská garantuje nejméně 45% obsah jednosladových whisky.
    Teacher's má dlouholetou tradici. Jejím otcem byl William Teacher, který začal svou dráhu v koloniálu tchýně a v roce 1830 založil společnost, kterou rozvi-nuli jeho synové, kteří přešli na výrobu míchané whisky.
    Laphroaig je jedna z unikátních jednosladových whisky, pocházející z ostrova Islay v západním Skotsku, který je domovským místem nejtypičtějších skotských whisky. Díky plné, nasládlé chuti s nádechem kouře, rašeliny a mořských řas je Laphroaig neza-pomenutelná whisky pro znalce.
    Palírna Laphroaig (keltsky krásné údolí v širokém zálivu) je jedna z mála, kde se dosud suší slad z ječmene v kouři rašeliny pocházející z ostrova, což dodává této whisky jedinečnou kouřovou chuť. Čerstvá voda, též čerpaná z rašelinné půdy, ještě tuto chuť umocňuje.
    Laphroaig je jediná jedno-sladová whisky, která obdržela cenu Royal Coat of Arms od Prince Charlese a mnohá další ocenění, včetně zlaté medaile meziná-rodního časopisu International Wine and Spirits a patří zároveň mezi nejprodávanější na světě ve své kategorii. Laphroaig je výborná, je-li podávána ve sklence na koňak nebo v nízké sklenici na whisky s trochou vody a bez ledu.
    Long John, Old Smuggler, MacNair's pochází z palírny v Inverlochy, která byla založena v roce 1825 Johnem MacDonaldem. Long John patří dnes mezi nejznámější v Evropě, hlavně ve Francii.
    Historie skotské whisky Old Smuggler sahá až do roku 1835, kdy její zakladatelé James a George Stoddartovi začali míchat svou unikátní whisky. Old Smuggler je míchán z mnoha whisky včetně některých známých sladových whisky. Charakteristická reprezentativní láhev pro Long Smuggler (starý pašerák) je ve tvaru zvoncovité lucerny, kterou pašeráci používali.
    Harvey MacNair, s tajemstvím a romantikou zahaleného rodu Macnairů, založil v roce 1837 rodinnou palírnu. Všechny přísady whisky byly míchány v dokonalém poměru. Tak vznikla ušlechtilá whisky vyznačující se jemností a skvělou chutí.
Drambuie je skotský whiskový likér vysoké kvality vyráběný z prvotřídních, minimálně patnáctiletých whisky, medu pocházejícího ze Skotských vřesovišť a unikátního extraktu z více jak dvou set druhů bylin a koření podle receptury s více jak dvousetletou tradicí. Tato receptura je držena v přísné tajnosti rodinou MacKinnonů od roku 1745, kdy ji obržela od prince Charlese Edwarda za svou oddanost při záchraně jeho života.
Delikátní chuť tohoto likéru snad nejlépe charakterizuje keltské označení jež dalo Drambuie jméno "An Dram Buidheach", což v překladu znamená "nápoj, který uspokojí". A tento likér skutečně uspokojí, dnes stejně tak jako před 250 lety. Je skvělý s trochou ledu, či v kávě se smetanou, ale i v koktejlu Rasty Nail (rezavý hřebík) míchaný v poměru jedna ku jedné s kvalitní skotskou whisky.
    Některé další skotské whisky se nazývají: Glen Clova, 100 Pipers, Claymore, Crawford***, Whyte Mackay, Haig, Bells, Famous Grouse, Pure Malt Whisky, J B Rare.

    Toto jsou jen malé útržky ze skotské historie. Nechť jsou vám zábavou i motivací v předbálovém období a všechny Vás i Vaše kamarády srdečně zvu na bál jez zove SKOTSKÝ. Odbyde se v paláci "Domovina", v poslední pracovní den týdne, v jedenáctém dni mesíce dubence Léta Páne MCMXCVII
K poslechu a tanci hrají seskupence "ASONANCE" a "SUNSHINE".
O spestrení vecera se podelí predtancení, tombola a stánek s puvabnými hosteskami a skotskou whisky.
Cena vstupenky v predprodeji: 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 30 za kupon - korun. V den konáni: 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 14 + 30 kupon - korun.
JaVor
[ Úvodní strana | Chystá se | Fotogalerie | Zprávy T14 | Paměť T14 ]